Dariyaiczkova | Mágem se člověk už narodí, aneb vše má svůj smysl.

Mágem, čarodejnicí, léčitelem, parapsychologem,člověk co dokáže mluvit se záhrobím, co dokáže ovládat přírodní síly, dokáže čerpat z energií atd se člověk už rodí. I když mnoho lidí Vám řekne, že tyto schopnosti většinou získali nějakým silným traumatizujícím zážitkem, nebo že byli na druhé straně jako já a zažili - přežili vlastní smrt,... Většinou to jejich síly, jejich talent spíše posílilo a vyzdvihlo na povrch ven. Lidi kteří se zabývají profesionálně esoterikou a mají léčitelské schopnosti nebo vidí do budoucnosti, vám nakonec řekne, že to měli v sobě ale už od narození. Prostě sami cítili že jsou jiný. není to žádný egoismus. Být jiný není žádná výhra a když jste malé dítě většinou jste velmi citlivý a čelíte posměchu, svou sílu nevyužíváte a spíše skrýváte. Já se stále přesvědčuji, že moje "schopnosti" vidět do budoucnosti v různých střípkách meditace a relaxace nebo snů, byli vyvolány až setkáním se smrtí. Jenže ono to tam někde bylo odjak živa, jen jsem to vytáhla spíše ven, aniž bych tedy o to stála.

Někdo to bere jako poselství, někdo jako dar, někdo jako prokletí. Ono totiž mít nějaké schopnosti není příjemné, protože vidíte věci, které byste vidět nechtěli. Nejvíc mi asi mně osobně vadí, že občas vidím věci, které se dopředu stanou. Viděla jsem smrt i své nebiologické matky. Viděla jsem dopředu i smrt svého psa, atd. Je toho mnohem více., někdy to nevidím a začnu najednou koktat, nebo začnu s automatickým psaním. V tu chvíli, když se to děje se to endá vůbec ovládnout. Někdy řeknu i věty či slova, které vůbec nesouvisí k tématu o kterým třeba s přáteli mluvím. To většinou už je pozdě a nemůžu takové věci nijak zabránit. Je to takový pocit, jako by Vás v tu chvíli někdo vlastně spíše ovládal. Někdy ani o sobě nevím a nevím, že jsem vůbec něco takového řekla, či napsala. Jako bych vlastně v onom tělu v tu chvilku nebyla.