Ani nevím jak začít, tento článek je na přání jedné paní, která mě oslovila, jestli bych mohla na toto téma něco napsat z duchovního hlediska, tak jak to vidím, jak to cítím. Někdy přijde, když se těšíme na dítě, miminko a oddáváme se radosti a očekávání , něco velmi smutného a bolestného. Zamlklé těhotenství, samovolný potrat, mimo děložní těhotenství, co to je a proč se některým ženám toto stane a dokonce bohužel i opakovaně. Je to zdrcující jak pro maminku tak, ale i pro ty co o vašem očekáváním vědělo.
Proč se to stane? Proč zrovna vám, jaký to má smysl?
Říkáte si, že je to nefér, a prožíváte obrovskou bolest a stesk. Představte si však všechno z pohledu onoho nenarozeného dítětě. Většinou to s vámi ani tak nemá co dočinění a sebeobviňování a hledání viníka je zbytečné. Má vůbec nenarozené miminko duši už v sobě sestoupenou, nebo nemá? Ano a ne. Je to složitější.Ano má duši v tělíčku miminka, které se mělo vyvíjet a růst ve vás ale stále ještě né v takové formě jakou má člověk už plně narozený a žijící v realitě našem světě. Jako roste tělo fyzické, tak roste a vyvíjí se i duše. Duše nenarozeného miminka je jakoby nedotažená, nedodělaná, ale vůbec tady nemyslím, že by nic necítila. Cit fyzický a psychický není o růstu a velikosti duše.
Vaše nenarozené miminko, dítě si tuto záložitost samo vybralo jako zkušenost. Vím, že možná vám moje vysvětlení nebude příliš možná pro vás srozumitelné a určitě jste slyšeli a četli možná úplně jiné vysvětlení než jak vidím a cítím já. Já však vidím tuto věc takto:
V Akáše čeká mnoho, ale opravdu mnoho duší na své narození. Často si v plánu duše přímo píšeme do jaké rodiny se narodíme, ale proč si některá duše, někdo vybere možnost sestoupit do těla své matky a poté svět opustí ještě dříve než se narodí. Proč ? Není to nesmyslné? Plán duše je přeci tak složitý proces a to všechno předtím než jste se vůbec dostali k možnosti se narodit jste prošli obrovskou dlouhou cestu.
Vysvětlení se mohou lišit
Vysvětlení je víc a nikdy nic není jednotvárné. Jsou duše které sestoupí do těla děťátka ale zjistí, a dostanou opravdu strach, že to nezvládne. Jak jsme psala ve svých článcích a snad si to pamatujete, psala jsem, že čím jsme mladší tím více jsme stále nejvíc napojeni na minulý život. Taková dušička mohla dostat strach. A opravdu se jí nedivte nikdo nevíme co si daná duše předtím prožila. Je přeci normální se bát, máme právo se bát. Mohlo dostat strach všechno opakovat a mohl vnímat pocit, že to nedokáže a než se trápit ve světě na který nejsme připraveni je lepší odejít, odejít ještě teď než je na to čas. Daleko horší bolest by byla, kdyby jste vychovávali své milované dítě 20 let a to dítě by 20 let trpělo duševně a vzalo by si jednoho dne život, měl by psychické problémy takové, které by nezvládl. Ublížil by všem a mnohem víc než, když se taková dušička rozhodne pro samovolný odchod před narozením. Akceptujme prosím rozhodnutí vašeho dítětě - této duše.
Pak tu máme i možnost, kterou taky velmi silně cítím. Musíme si uvědomit, že člověk není jediný tvor na tomto světě a i mimo náš svět je mnoho dimenzí a mnoho světů s jiným životem. I tyto bytosti si chtějí jen aspoň na malou chvíli vyzkoušet jaké to je být člověkem a být v naší lidské dimenzy, být její součástí, jen na chvilku, jen na zkoušku. Zdá se vám to přes čáru, že jste čekali "mimozemšťana" ano je to hodně zvláští, ale já to tak vnímám. Musíme akceptovat a brát v plné vědomí, že tu opravdu nejsme sami. A ono být člověkem je obrovskou výsadou . Planeta Země je pro ostatní bytosti nebezpečné a nehostinné místo. Divili byste se, kolik bytostí a i Andělů nás obdivuje. Ví totiž, že žít v realitě v té fyzické je nadměrně těžké. Taková vesmírná bytost mohla jen chtít pro své vlastní pochopení toto vyzkoušet, mohl to být její úkol duše.
Ještě také mnoho nenarozených duší se někdy sebeobětovalo, aby zachránilo někoho z vaší rodiny. Je to takový superhrdina, když to téma aspoň trochu odlehčíme.Jedna duše totiž může svým sebeobětováním zachránit a očistit i několik generací v rodině.
Co je však důležité, nikdy se neobviňujte. Být ženou je výsada a být ženou není lehké. A být matkou už vůbec né. Není to vaše chyba, že se takto duše rozhodla odejít. Toto je vždy velmi těžké, ale čas opravdu rány zahojí, ale neznamená to, že nás rány přestanou bolet.Neznamená to ani, že máte zapomenout. Každá zkušenost má smysl a i ta bolestná. Každá ztráta nás bolí.
Jako každá správná máma se některé ženy, některé mámy musí naučit příjmout rozhodnutí svého dítětě i toho nenarozeného. Nesmíme být sobecké, jako mámy musíme pochopit, že dítě se tak rozhodlo ze své vlastní vůle a příjmout to. Duši onoho dítětě přeci budeme milovat vždy. Jsou to velmi těžké chvíle, které vám osud přinesl, ale jsem zastáncem toho, že vše má svůj smysl. i když tomu nerozumíme.
Rozlučme se s ďěťátkem, ale netrapme sebe, ostatní smutkem a bolestí přes příliš dlouho. Nechceme přeci, aby zde dušička dítětě byla spoutána na věky. Mluvte o tom co se stalo a nenechávejte to v sobě tím také ničemu nepomůžete. Zkuste to vzít jako skutečnost, která se stala, a stát se měla, vzít to jako matka, která vlastně pomohla nějaké dušičce poznat tento svět, byť jen na malou chvilku. Udělala jste nádhernou věc.
Tento článek podléhá Autorskému zákonu. Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském)
Doprovodný obrázek: Google.com
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu zakázáno
Napsala pro Vás Dariya Iczková, cesky-tarot@seznam.cz
Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.
Zdroj: http://dariyaiczkova.pise.cz/15-nenech-si-nikym-ukrast-svuj-sen.html
Napsala pro Vás Dariya Iczková, cesky-tarot@seznam.cz
.