Andělé voní po banánech

Povím Vám příběh, jak jsem k Andělům přišla .... O tom, že Andělé - andělské bytosti existují nemůže být pochyb. Záleží však na víře, jak moc tomu světu věříte. Někdo tuto víru má už od samého narození, protože prostě ví, ví a vidí co je na druhé straně a mezi námi. Někdo si tuto víru musí vypěstovat a naučit se věřit a někdy naučit se věřit je těžké a to obzvlášť pro Evropana a ateistické Česko.

Každopádně moje první setkání s druhou stranou, s Anděly pochází už v mém raném dětství, kdy jsem spatřila , i to temné, toho čeho se bojíme a co nazýváme Peklem. Andělé přicházeli k mé posteli a viděla jsem je jako obrovské světelné bytosti, zahalené zvláštní bílou, mléčnou září, která je celé odívala a ozařovala. Někdy jsem musela i trochu mžourat, abych je vůbec viděla. Do obličeje, jsem jim však nikdy neviděla. Nějak ho ani vidět nepotřebujete, víte hned s kým máte tu čest. Když přicházeli, tak ještě dříve než jsem je viděla, jsem je cítila po čuchu. Vždy to byla ta samá vůně, někdy to byla ryze čokoládová vůně a někdy jako banán, vždy to byla nádherně sladká vůně, jak meruňky, banán, vanilka, čokoláda, ..... Už když Vám to píši, hned se mi ta vůně dere do nosu. Cítila jsme vždy velmi velkou úlevu, strach odcházel a přicházel klid. Nemuseli na mě ani mluvit, prostě jen přišli a to mi stačilo, dali mi tou návštěvou vše co jsem v té chvíli potřebovala. Dali mi odvahu a sílu to tady na tom světě nevzdat, nikdy mně za mé špatné skutky nekárali, nesoudili, jen zvláštně tiše přihlíželi všem mým událostem, ať dobrým nebo špatným, vždy se mnou byli. Vím, že tam i byl Bůh, ale toho mi doma s diktátorskou výchovou znechutili na velmi, velmi dlouho.

Andělé jsem nikdy nijak nevyvolávala, ani jsem vlastně nevěděla, že to jsou Andělé, i když měli křídla jak motýlí křídla, spíše mi to připomínalo jako závoj nevěsty. Andělské bytosti u mě měli jméno mimozemšťani ... opravdu jsem si nějak je od mala připodobňovala k "ufounům, a když někdo řekl ve škole mimozemšťan, já pomyslela na ty překrásné vysoké, bílé, zářící bytosti.

Pamatuji si, že jsme si povídali, ale absolutně bezeslov. Ani já nemluvila, ani oni. Vše probíhalo snad i bez myšlenek, prostě nějakým způsobem, věděli přesně co bych chtěla říct a já přesně věděla co odpovídají. Jen jsme se na sebe dívali. Objevovali se jeden čas velmi často a to mi mohlo být možná 4 až pět a pak kolem devátých narozenin. Pak byl útlum, a ani mně to nebylo líto, bylo to zvláštní, ale vůbec se mi po Andělech nestýskalo, dokázala jsem stále vycítit jejich přítomnost, zase se dostavila ta specifická sladká vůně, ale už jsem je neviděla a už jsem s nimi nemluvila. Najednou byli neviditelní. Nastal zlomový věk před puberty a puberty, kdy jsem začínala rebelovat a dokázala jsme klidně s čistým srdcem se stavět proti všemu božskému, nazývala jsme se ateistou, a chtěla jsem být prostě "normální" zapadnout rychle mezi vrstevníky.

Mimoňěm ze základky jsem byla celé dětství, přišel čas vzdoru, ale moc dlouho ten vzdor netrval. V 16 letech jsem se topila a přišla opravdu nebeská pomoc. Spatřila jsem opravdu Ježíše Krista a vše co se píše, co slýcháte o světlu o pocitu lásky, to opravdu vše existuje. Topila jsem se v životě 2 x, a to ještě pár let před tímto zjevením. Bylo to na dětském táboře v Bílém Potoce na Liberecku, kdy jsem spadla do bazénu, velké děti mě nechtěně strčili a já zavrávorala a spadla do bazénu. Byla jsem vždy dobrým plavcem, ale jak jsem to nečekala, lekla jsme se, nabrala jsem vodu a už to bylo, ... a v tech 16 letech - 17, to bylo zase na člunu se ségrou a její kamarádkou, kdy holky blbly na člunu a opět já zavrávorala a jak byla ledová voda a mé tělo rozpálené, dostala jsem šok a už se to vezlo jedno s druhým. Andělé prostě jsou, vím to, věřím a to je důležité, když věříte existují, a na světě je miliardy lidí, co prostě věří a nepotřebují důkazy. Na co důkazy, ... ?

Napsala pro Vás Dariya Iczková

Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.