Jak se nestát emočním upírem

Když se narodíte a vyrůstáte, začínáte vidět a rozpoznávat různé menší či větší rozdíly ve společnosti a vašem blízkém okolí přátel, školy, zaměstnání.

Je ohyzdné, že v dnešní době 21. století ještě stále existují v naší společnosti lidé, kteří jsou nepřímo vyloučený ze společnosti.

Jenže je tomu opravdu tak? Odmítáme slabé, nechceme je ve svém životě? Jsme opravdu tak moc zlý, že si uděláme vlastní pravidla toho, kdo za to stojí - s kým se budeme bavit v práci, s kým zajdeme v práci na oběd, atd.

Každý z nás určitě už mnohokrát zažil nějakou příkoř ve svém životě, odmítnutí, nějaký fatální citový emoční problém, kdy se všechno semlelo a přišel k takříkajíc jako slepý k houslím. Jenže existují lidé, kteří mají jakoby smůlu v životě "stále", nemají peníze, přátelé, rodinu a často jsou okolím, kde žijí zavrhováni.

Cítí se hůře než prašivý pes ve společnosti, kde žijí a začnou zavrhovat společnost jako takovou.

Mají práci - zaměstnání, vydělávají spíše podprůměrný plat i přes své dosažené vzdělání, jsou otevřený, a přesto okolí je k sobě nepřijímá, spíše naopak se jim dějí různé finanční nehody, a různé životní neshody. Jsou uzavření do sebe a mají pocit, že všichni se mají lépe. Vnímají neustálou nespravedlnost ze všeho kolem sebe.

- Ona má lepší práci, protože lépe vypadá. Vypadá lépe, protože si může dovolit ty značkové hadry a já ne.

- Já nemohu jít s nikým ven, protože nemám nic na sebe, a to jen proto, že mně v práci vůbec nevyplácej výplatu.

- V našem domě mně nikdo nemá rád, koukají na mně skrz prsty. No a co ať koukají. Stejně je to banda, špína lidí. Já se k nim přeci vtírat nebudu. Stejně jsou póvl atd.

Dosaďte si jakoukoliv jinou větu, záležitost, kterou jste slyšeli od sousedky naproti, od spolužáka, spolupracovníka, atd. Já si myslím, že asi každý z nás dokáže někoho takového okamžitě identifikovat.

Já pár takových lidí znám a to i celkem ve svém blízkém okolí. V našem okolí takových lidí je opravdu hodně, ba dokonce takovéto "ukňouránky " znám i z práce. Já osobně se s takovými lidmi nestýkám a nechci stýkat , protože to jsou lidé sebestředný, zahleděný sami do sebe, do svých problémů.

Jsou to vysávači a parazitují na vaší energii. Dříve jsem se snažila takovýmhle lidem pomoc, říkala jsem si, že je to hrozné, proč se k nim tak okolí chová, proč nejsou přijímání, proč se jim dějí takové zlé věci.

Snažila jsem se to brát ze své pozice, nenarodila jsem se zrovna do milující rodiny, do rodiny, kde by všechno skvěle klapalo. Jako dítě bosenských srbů, jsem vyčnívala všude v očích tenkrát socialistické země.

Lidé my v životě také hodně krát pomohli, vždy mi pomoženo bylo, aniž bych i třeba požádala. A tak jsem se domnívala, že je správné, morální, že bych měla tu pomoc dávat na zpět.

Ano na zpět určitě ano, ale i v tom komu a jak pomůžete hraje roli určitá zákonitost.

Pomáhejte těm, kdo pomoc chtějí. Pochopila jsem, že tyhle ukňouránci, který nikdo nemá rád a každý je přeci šidí ve všem, a všichni mají všechno a oni nic, ani pomoc nechtějí. Ano nechtějí. Dobrovolně přejímají roli oběti společnosti, je to jejich energie, jejich denní chléb, žijí tím. O pomoc opravdu nestojí, neměli by si totiž na koho a na co stěžovat. Jedinou pomocí takovým to lidem je, nechat je opravdu na tom okraji společnosti nechat. Někdo to pochopí dříve nebo později sám, někdo to nepochopí bohužel vůbec za jeden lidský život.

Když byste stáli s nimi na tom okraji a stále je drželi za ruku, strhnout Vás do jejich smýšlení, do jejich šedivého zlého světa také.

Tyto lidi z Vás neskutečně vysají duši a veškerou chuť, radost ze života. Dříve nebo později byste byli na tom okraji také a měli byste stejný pohled na společnost jako oni. Teď si říkáte, že né, že jste přeci dost silný. Jenže jejich energie zla, nízkých vibrací je všudy přítomná. Je to jak infekční nemoc, která by se Vám dostala do každé buňky ve vašem těle. Otráví, zničí všechno.

Tyhle lidi jsou energetickými upíry a je lepší se jich opravdu držet stranou. Nebo Vás zničí. Někdy je velká pomoc v tom, že vlastně nic nenabídnete, necháte to a nebudete s tím hýbat.

Každý z nás tyhle upíry, vysávače zná, můžou to být vaši tehdejší přátelé, sousedi, možná i vlastní rodiče či sourozenci.

Mnoho z nás je nějak odlišných od normálně fungující společnosti, ve svém nitru jsme každý z nás tak trochu mimoň, ale důležité je nebýt stranou. Tyhle lidé o kterých píši, které mám na mysli se změnit nechtějí a ve všem hledají chybu a vinu ostatních a celé společnosti. Tyhle lidé se na ten okraj společnosti dostali sami, je jen na nich samotných zda vystoupí z okraje propasti nebo tam budou stát a čekat až je nicota zla, která je všude spolkne jak malinu.

Já osobně si myslím, že každý z nás na tom okraji někdy stál a hnala nás nenávist a nespravedlnost k okolí, k lidem, společnosti a událostem. Jsme jen lidé a emočně vnímáme všechno hodně sebestředně. Někdy opravdu každý z nás tam stál a litoval sám sebe, záviděl a nenáviděl ostatní.

Důležité je si uvědomit, že všechno můžete změnit, to jak se vám daří, kam spěje váš život, jak na Vás lidé nahlíží, můžete změnit jen vy sami v sobě. Ano je to těžké a někdy takové prozření je i bolestné. Uvědomit si, že vlastně skoro za vše co se vám děje vašem životě, co se stalo, si můžete sami. Lidé se musí naučit přejímat za sebe plnou zodpovědnost. Všechno ostatní je jen výmluva. Nejsem úspěšný, protože rodiče byli alkoholici. Nejsem úspěšný, protože moje rodina je chudá. Nejsem úspěšný protože , .... Těch protože by našel z nás opravdu hodně. Neznám za svůj život, kdo by nějaké ale a protože nenašel.

To co se Vám dělo v dětství ať už to bylo cokoliv, tak to bylo. Podotýkám, bylo. Dnes jste dospělí samostatní lidé a žijete v neustálé tvořivé přítomnosti. Můžete cokoliv budete chtít. Je důležité se vymanit ze starých vzorců, které máme od rodiny. Musíte hrát sami za sebe, bez jakýchkoli výmluv.

Mnoho lidí, kteří cítí vysoký tlak z minulých let, z let dětství, vlivu rodiny, tak se chce změnit , jen neví jak na to. Stydí se chodit někam za terapeutem, i kdyby byl sebehodnější. Nechce se mu - cizí osobě svěřit.

Mluvit o soukromých věcech, které jsou pro nás opravdu velmi bolestné je těžké. Já před lety jsem začala se svými klienty využívat Zrcadlovou terapii, která vám naplno pomůže odejmout tyto bloky, strachy, stíny z minulosti a udělá Vám místo na nové, krásné a lepší věci, záležitosti atd.

Když děláme jarní úklid a chceme nové šaty do skříně, musíme v té skříni udělat místo a je nutné vyházet věci, které nepotřebujeme, které nechceme. A i to je těžké, protože jsme opatrný skrblíci a říkáme si, to bych možná mohla ještě nosit, tohle nechám, co kdyby náhodou. Opět jsme u jakých si nalhávaných výmluv. Zase hledáme proč, ale a co kdyby. Tyhle slovní termíny, by se měli zakázat. Neexistuje žádné, ale a protože.

Špatné jde pryč a necháváte si místo na nové a lepší. To co bude to nové a lepší je jen na Vás. Ať už se jedná o finanční hojnost, přátelé, lásku , ....

Sny se plní věřte mi. Důležité je se sebou něco začít dělat a nestěžovat si. Když pochopíte, že můžete mít všechno, na co si vzpomenete, budete to mít. Nikdo se z nás nenarodil, aby žil nuzným a špatným životem. Jak se postavíme vlastním šancím je jen na nás.

Tento článek podléhá Autorskému zákonu. Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském

Doprovodný obrázek: Google.com / tvorba obalu vlastní tvorba Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu zakázáno

Napsala pro Vás Dariya Iczková, cesky-tarot@seznam.cz

Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.