Vesmírné zákony tam na druhé straně

Základní Vesmírný zákon v mikrokosmu i makrokosmu je smrt plánovaná, funkční a přítomná všude a ve všem, v každé vteřině někdo, či něco umře a naproti tomu se narodí nový zrod, nový život, počátek něčeho nového. Život bez smrti by nemohl existovat. Smrt není nepřítel a neměli bychom brát smrt osobně. Jsme jediný žijící druh, který smrt bere něco jako strašidelného, zlého, bolestného.

Je to pouze tím, že smrt prostě nechápeme. I zvířata truchlí po svých druzích, partnerech a přátelích, pes pláče - truchlí pro psa či svého pána, sloni i delfíni, labutě a i jiný savci dokážou truchlit po zesnulém druhu. Sloni dokonce dělají vlastní pohřby svých druhů, přikrývají se větvemi, jdou se s nimi naposledy rozloučit atd. Neberou však smrt osobně. Vědí, že smrt je prostě všudy přítomná.

Smrt je bolestná a bolí vždy, není nikdo, kdo by nezemřel zcela bez bolestně, i když někdo zemře ve spánku, tak to už je jen konečná fáze, ale předtím mohl "umírat" třeba několik týdnů, či i měsíců. Bolest je provázena hlavně přechodem z fyzického těla do těla ducha, těla astrálního. Je to asi jako, když odlupujete kůru z pomeranče, či kůru stromu. Odtrhávání se z hmotného světa do jemno - hmotného těla. Na tyto fáze pomáhají jisté analgetika, léky na bázi morfia a jiných velmi silných lecích. Nepomohou vám však nikdy úplně. Lze však se naučit přijmout tyto bolesti a zklidnit svou mysl, musíte však tento nezvratný proces smrti přijmout za své. Čím více budete lpět, tím méně si tyto situace ulehčíte. Když umírá zvíře, ač má třeba bolesti, tak nelpí, ví, že přišla jeho hodina a nejde to zvrátit a ani si to nepřeje. Ví, že nastal jeho čas. Nebere to osobně. Přijímá to a ještě dříve, než by si dokázala duše zvířete připustit a uvědomit, že už skonal, je dávno na oné "druhé" straně.

Zvířata prochází dost podobným procesem, mohou a často tomu tak i je, že i zvíře na druhé straně se setkává se svými přáteli, které měl za života, potkává bytosti a lidi, těm, kterým důvěřoval a kteří byli pro něj důležití. Je dost možné, že z odchodem na druhou stranu mu tam může pomáhat i jeho páníček, i když třeba onen člověk ještě stále žije. Je tam vždy vyprojektována bytost s podobností vzhledu, ale i duševně . Je tam vyprojektováno naše astrální tělo a otisk v Akáše našeho vědomí.

Takže takový pes, kočka, ale i zvíře, které člověka nikdy nepoznalo se vždy potká se svými posmrtnými průvodci, ať už z vlastních řad svého druhu či jiného. Nikdy však není samo. Nemusí se bát, že by jeho duše někde zabloudila. To samé je i s člověkem. Nemusíte se bát, že byste se po opuštění fyzického těla, zabloudili a byli na "onom" světě sami. To není ani možné. Mnoho lidí, kteří se setkali se smrtí či opuštěním těla, vyděli buď tunel se světlem, nebo velké zářivé světlo. Jak je to možné, dělá to náš mozek, aby nám ulehčil cestu a přijetí smrti, nebo tam nahoře opravdu něco je.

Já jsem to už ve svých článcích na svém blogu psala vícekrát, ale napíši to i sem. I já mám zkušenost s prožitkem smrti a to né jen jednou. Bohužel v mém případě se jednalo o 3 zásadní poznatky. Jako malé dítě jsem spokla obrovskou pecku od broskve , která mi nechtěně sklouzla do krku. Bylo mi necelé čtyři roky. Neocitla jsem se v Nebi ani krásném místě, ale černém, bolestném a strašidelném prostoru, kde nikdo nebyl, jen tma a bolest. Mnozí lidé totiž někdy také vypráví o šíleném temném místě, které rozhodně boží náruč nepředstavuje. Čím to je? Jak to, že někdo vidí krásné, láskyplné světlo a někdo se ocitne v temnotě zla?

A kladete si otázku proč zrovna malé dítě by mohlo skončit v jistém předpeklí, když dítě je malé a nevinné. To vám zkusím vysvětlit, ale na úplné vysvětlení by to nestačili ani řádky, které mohu na blog psát. Čili ve zkratce. Dítě rozhodně není nepospaný list papíru, ba naopak může a často má v sobě právě mnohem více hříchů než dospělí člověk. Je to tím, že čím menší dítě, tím ještě nežije úplně svůj nový život, a není ještě jakoby zakotven duší v novém osudu, odráží se tam právě to jak žil před tím než se inkarnoval, do nového dítěte - chlapce či dívky. Jen postupem let, zrajeme, učíme se s chyb. Znáte to pořekadlo, děti jsou zlé? To se přesně naráží na to co píši. Není to zcela vše výchovou, děti bývají zlé, protože se v nich ještě stále hodně odráží minulé životy a skutky. Žádné dítě není bez vinny. Jen Vy jako rodiče jej formujete dále, společnost a také hlavně zkušenosti, tvoří z malého človíčka velkého člověka, jak skutky a činy tak i samotným myšlením. Tato hranice dětství je u každého jiná, ale většinou nejvíce dětí trpí šikanou, nočními běsy, problémy s dětmi a společností cca do 9 max 11 roka. Potom začíná dítě přecházet do stavu, kdy je již plně zodpovědnost za sebe, to co dítě udělá do cca 10 let, se do Akáši nedokáže tak čitelně zapsat. Mám pocit, že ta hranice je 12 let, kdy človíček - duše již plně přejímá vlastní zodpovědnost ve svém těle, ve fyzickém světě.

Každopdáně čím menší jste, tím jste ještě více napojeni na život předchozích činů a může Vás stáhnout do temnoty váš strach, ale i ti, kteřím jste ublížili. Každopádně za každou tmou je i světlo, to je důležité si pamatovat. Takže ti co viděli temnotu, bolest a strach, neznamená že v té temnotě zůstanou, to vůbec ne a ani to nemusí definovat, že ten člověk ej plný hříchů. Mohl jen lpět na bolesti, kterou mu dělali jiní atd. Tohle je vše na dlouhé, dlouhé téma a nejsem si jista, zda všechno v článku dokážu teď obsáhnout - napsat. Když jsem byla dítě tak první zkušenost byla velmi negativní, jako další byla ta o které čtete více a to je to světlo či tunel. Já jsem se topila a když už vlastně jsem přestala z mocným vodním živlem bojovat, protože jsme neměla už sílu, přišel všemohoucí klid, najednou žádný strach ataka, nic jen klid. Vše se zpomalilo a najednou jsme cítila neskutečné teplo a to teplo v sobě obsahovalo veškerou lásku světa. Bylo to něco, co nikdy nemůžete zde na Zemi poznat a nikdo Vám tak ohromnou lásku nemůže dát ani vlastní rodič, nikdo. Ta láska byla opravdu něco božského a všudypřítomného. Roztrhli se mraky a vynořilo se oslepující světlo, tak krásné, božské a v nich jsme uviděla Ježíše Krista. Vznášela jsem se pomalu nahoru do nebes a viděla jsem sama sebe už jako obyčejné tělo, jen jako odhozený šat, na kterém mi vůbec nezáleželo. Už tam nebyl strach. Já jsem totiž věděla, že jdu domů.

Nicméně Bůh tomu chtěl jinak a já jsem tady. Moje svědectví není ojedinělé, těchto případů a mnoho podobných je na světě mnoho. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl před 20 lety, tak bych si říkala, že to má prostě jen vyčtené z knih, či to viděl ve filmech. Jenže ono tomu opravdu tak je. Smrt je nezvratná, bez smrti by nebyl život, bez tmy bychom neměli světlo, bez zla bychom neměli lásku. Vše je ve Vesmírné rovnováze. Možná se nám zdají, některé věci, události kruté a bolestné. Věřte však, že všechno má nějaký důvod. Nic není náhoda. Náhoda ani existovat nemůže, protože všechno v samotném důsledku má svůj vnitřní význam, nějakou událost, která vzešla z něčeho a tvoří zase něco nového a tak to je i se smrtí a životem samotným. Na samém počátku jsme něco, kým jsme byli předtím a je jen na nás, kudy se náš život bude ubírat, zda své skutky, dobré či špatné nějak budeme přetvářet dále. Začínáme tak, kde jsme skončili. Nesmíme a ani nemůžeme žít minulostí, a jen přítomností, tvoříme svojí budoucnost. Dlouho mi trvalo, než jsem všechno pochopila, ale pochopila. Někdo k onému poznání příjde až po smrti, někdo pochopí ještě za života. Dnes už vím, že není ani tak důležitá budoucnost ta v řádku pár let zde na Zemi, důležité je co předám dál a kde skončím, jen tak opravdu dokážu zajistit své "duši" lepší a bohatší život jak an druhé straně tak v nové příchozí inkarnaci. Je jedno, zda odměnou za dobré skutky se mi dostane uznání teď v mé inkarnaci, důležité, je co dělám pro ostatní. Velmi důležité je kolektivní láska a souznění, dělat život lepším né pro sebe a pro své uznání, ale pro ostatní. Třeba Vaše snažení nemusí být vidět hned, možná bude vidět až za několik let, nebo bude viděno až po vaší smrti. Jestliže však jste zaseli semínko dobra a lásky, víru ve spravedlnost ostatních je to něco, co jste zaspali do Akáši a všechno se Vám vrátí. Jak to dobré tak to špatné. Vrátí se vám to jak v emoční rovině, tak i v té materiální. Nutno však musím dodat, nemyslete si, že třeba prezident, nebo někdo velmi vlivný na světě, když je bohatý a mocný, že byl dobrým člověkem a teď to má za odměnu. Né to je mylné. Tam jsou zase věci zcela jiné. Za odměnu se vám především dostavají emoční události atd. vše však také závisí na tom, jaký osud si skrze vaše lekce napíšete a sestavíte s duchovními průvodci a co vše nebeská rada příjme a potvrdí. Často spíše většinou velmi nuzný člověk , člověk bez rodiny má v sobě většinou obrovský dar změnit mnoho věcí a událostí. Má i kolem sebe více průvodců a andělů ke své pomoci. Nikdo tu nejsme sami. Záleží na jakou stranu se postavíme a jakou hru budeme hrát. Zda budeme hrát fér či ne. Všechno je povoleno, ale musíme také potom čelit důsledkům a čelit jim potom n druhé straně je mnohem těžší, než teď ve hmotném stádiu. Takže jestli, si někdy říkáte, jako, že na toho či onoho ještě nedošlo, a že by si to zasloužil a máte třeba i pravdu, tak věřte, že takový lidé, to budou mít mnohem těžší na té druhé straně. Tam se setkají napřímo s energií, kterou vyslali. Na druhé straně již nemají peníze, kterým někoho mohou uplatit, na druhé straně nemají ani fyzické tělo, aby mohli někam utéct a někde se schovat. Vesmír je mocný a má svůj řád. A věřte mi, že jak dokáže Bůh milovat, dokáže i trestat. Jenže nejtvrdším soudcem na druhé straně jsme my sami sobě. Bůh jako takový netrestá. Vše však je podřízeno rovnováze a zákonům, které prostě nelze obejít. Každému se dostane toho co zasel. Taková je pravda.

Tento článek podléhá Autorskému zákonu. Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském)

Doprovodný obrázek: Google.com

Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu zakázáno

Napsala pro Vás Dariya Iczková, cesky-tarot@seznam.cz

Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.