Dnešní článek je věnovaný všem, kdo si psal o článek na přání s tématem, ... Kam odcházejí zvířata po smrti . Lidé mají rádi zvířata, tedy ta většina a každý z nás měl, má nějakého domácího mazlíčka. Obzvlášť my Češi zvířata milujeme a to opravdu nejen na talíři. Podle statistik vlastně máme snad ze všech ras a národů světa nejvřelejší vztahy se zvířaty.

To, že nám někdo silně ublížil, dotkl se našich vnitřních pocitů, roztrhal naše srdce na malé kousky, sprostě si s námi pohrával víme a cítíme třeba i dodnes. Jenže na to, že ani my samotný nejsme tak čistý jak bychom chtěli být rychle zapomínáme, Schováváme se za to a přesto někde ten pocit, špatného svědomí je v nás.

Mohli jsme

Ani nevím jak začít, tento článek je na přání jedné paní, která mě oslovila, jestli bych mohla na toto téma něco napsat z duchovního hlediska, tak jak to vidím, jak to cítím. Někdy přijde, když se těšíme na dítě, miminko a oddáváme se radosti a očekávání , něco velmi smutného a bolestného. Zamlklé těhotenství, samovolný potrat,  mimo děložní těhotenství, co to

Na internetu, v knihách a časopisech se setkáváme stále s fenoménem pozitivního učení, mnoho lidí si potom představuje, že by tedy stále měli být pozitivně naladěni a že problémy mají hodit vesmírnou rychlostí za hlavu a neplácat si čakry problémy, které stejně v času a prostoru nejsou. Tak je učí mnoho duchovních lidí tomuhle stylu života ( né všichni tedy ) a já právě

Někdy máme pocit, že nám absolutně nic nevychází a že se na nás vše nabaluje. Takové pocity a stavy vyhoření má ve svém životě každý, občas toho je nás prostě moc. Jenže pokud se dějí věci, situace aniž byste cokoli udělali a je to takový ten nekončící proces, řekla bych až katarze spletitých událostí, které třeba vysloveně s vašim já nesouvisí, ale jdou přes vás je tu problém v karmické zátěži.

Dělníci

Duchovní růst je dost složitý proces a není lehký pro nás, ale ani pro naše okolí a rodinu. Mnozí, když se vydali na svojí duchovní pouť své duše byli často nařčeni a očerněni třeba že jsou blázni, že jsou v sektě a Bůh ví co si ještě nevymysleli. Málo kdo měl svojí cestu lehkou. To, ale patří k životu. Někdy se o nás rodina prostě bojí, aby jsme nespadli do nějaké sekty a lidem co by nám chtěli

Hodně čtu knihy, prakticky od samého mého dětství se věnuji magii, esoterice a hermetice. Tyto věci - tento zájem u mě už jako u dítěte byl prostě uvnitř mě samotné. Vždy jsem se zajímala o makrokosmos, mikrokosmos aniž bych vůbec znala různé esoterické termíny. Jako dítě jsem měla různé vize, bohužel tedy jsem velmi snadno upadala do tranzu a viděla jsem ty temnější

Každý z nás se něčeho bojí, ať už to jsou věci dob minulých tak z časů naší budoucnosti. Všechno se vším souvisí a formuje naší přítomnost. Největší strachy, naši tzv. kostlivci pocházejí často ze samotného dětství. Někdo neměl "štěstí" na rodiče, někdo časem zrání mohl narazit na "zlé"lidi atd a to nás formovalo a my sami jsme si vytvořili strachy

Andělé provázejí naše lidstvo, naše lidské pokolení od samého počátku. Stály nám vždy po boku a vždy když se narodí živá bytost tak jsou k ní přidělený coby ochránci a duchovní průvodci. I zvíře má svého Anděla, či jinak duchovního průvodce. Nikdo na této Zemi nejsme zcela sami, i když se nám to často

Někdo věří v Anděly, někdo v jiné energeticky vysoké duchovní bytosti. Je to na každém z nás na koho a co věříme, důležité však je ta víra. v něco věřit je naděj, touha, láska. Věří v něco, máme svá přání. Duchovní bytosti, které nám pomáhají jich je velká řada, od Andělů, průvodců, zvířecích totémů atd. Mohou nám velmi dobře také pomáhat různá božstva , dané panteony různých kultur, ale i kultů.