moira: tahle kapitolka měla dobrou dynamiku, Miron je popsán dobře, jak jeho emoce, tak jeho vystupování. Jen mě zaráží, že ji zachránil, čekala bych, že ji opravdu zabije. Holčina mi přijde trochu... no, jako každá druhá bezbranná holčina v povídkách, takže je to pro mě trochu unávné. Ale je to věrohodné. Navíc byla portrétována i v první kapitole jako takový strašpytlík, tudíž to sedí k jejímu charakeru.
Nebylo zde tolik překlepů, to je plus.

Co se ale stylu píše, každý pisálek, který si vysloužil své ostruhy, se načil dvě věci:
1) psát z jednoho úhlu pohledu, nebo si jasně určit, kdy se ty pohledy mění. Když jeden píše z perspektivy jedné postavy a v další větě z perspektivy jiné, mohla by to být zajímavá literární hra, ale pro některé čtenáře to je minimálně matoucí.
2) psát celek v jednom čase, nejčastěji v minulém prostém. Všimla jsem si, že občas skáčeš (nevadí, že tykám? .)) z minulého do přítomného. Zase to trochu vytrhává z tempa příběhu.
Samozřejmě, pokud se popisuje faktická stutečnost, jako např. že město se jmenuje "to a to", tam to může zůstat. Ale skákání mezi časy, když o něčem přemítá pouze jedna postava, je trochu chaotické.

Doufám, že tyhle postřehy nevadí. Ještě z časů, kdy jsem více psala a psali i mí přátelé, jsem se naučila psát konstruktivní komentáře. Zprávy typu "super, díky za kapitolu apod." mi přijdou docela bezpředmětné, i když mohou potěšit.
Ale pokud vadí, napiš a já nadále budu komentovat pouze děj příběhu. .)

---
moira.pise.cz