My lidé si žijeme své vlastní životy, myslíme si, že všemu vládneme a vše máme pod kontrolou. Svět, ale není takový jaký chceme mít. Svět kolem nás je mnohem drsnější a má mnoho tajemství. Nežijeme tu sami. Kolem nás žijí Neviditelní - jsou to upíři a vlkodlaci a všechno, to co známe z různých příběhů. Strašidelné příběhy nás mají děsit, ale tyto bytosti existují a jsou tu s námi po tisíce let.
Vítejte v příběhu, kde to čeho se bojíme opravdu existuje, vítejte ve světě prastarého boje mezi Upíry a lidmi. Upíři a Vlkodlaci proti nám bojují moc celého světa. Na ulicích není bezpečno, ty co se skrývali ve tmě vycházejí a ty co žijí na světle musí bojovat, aby světlo zůstalo světlem. Lidé nesmí dopustit, aby nás ovládla temnota.
1 část
Letní noc byla teplá a ulice tiché. Vzduch se skoro nehýbal. Měsíc byl zrovna v úplňku a vypadal obrovský. Větší než kdy jindy. Osvětloval tmavé uličky a zákoutí města, které spalo.
Bylo něco kolem druhé hodiny ranní, a město upadalo do temné noci. Světla z domů byla zhasnutá, a v ulicích bylo mrtvo. Nikde ani živáčka. Tu a tam bylo slyšet z dálce projíždějící auto a zaštěkání toulavých psů.
Do tiché malé zapadlé uličky právě přijíždělo auto, které zaparkovalo na parkovišti. Vystoupila z něho žena, která se právě vracela domů z práce. Tma zahalovala okolí , něco zaslechla a otočila se. Nikdo nikde. Přesto znejistila. Ujistila se ještě zda zamkla auto a rychle mířila domů. Bydlela v malém městském domě pár metrů od parkoviště. Její kroky zrychlily, když uslyšela nějaké kroky za sebou. Žena se otočila a nikoho neviděla. Srdce se jí rozbušilo a strach zaplavil její tělo. Cítila jak jí strach začal proudit krví a tep se jí zrychloval.
Ty zvuky silných kroků zesilovali a připojovali se k těm jejím. Zastavila a otočila se. Nikdo nikde, jen noc a strach. Otočila se zpět k cestě, směrem domů a najednou se přední objevilo cosi průsvitného. Něco jako přízrak ve tmě. To něco se začalo zvětšovat a přeměňovat do lidské podoby. Najednou stála v zajetí kruhu tří postav. Dvou mužů a jedné ženy.
"Co chcete, co jste zač!? " dostala ze sebe vyděšená žena. Měla pocit, že to snad ani nemůže být pravda. Možná spí a všechno se jí to jen zdá, pomyslela si na malou chvilku. SNažila se zůstat v klidu.
"Máme tu dobrotu, to si dnes v noci pochutnáme" řekla mladá žena, jedna z přízraků a mlsně si olízla rty. Muži se začali smát a souhlasně pokyvovali hlavou. Dívali se na ní s hladovým pohledem šelmy.
"Prosím? O čem to mluvíte? Nechte mě být, prosím ...! " prosila žena a rozhodla se odejít z tohoto místa. Jít tam, kam měla namířeno, domů. Aby se dostala z kruhu postav praštil ramenem mladou dívku před sebou. Ta otevřela kruh sevření a nechala, ženu projít ven . Pouze pozorovala její kroky. Žena udělala tak pět kroků a najednou se před ní objevila dívka, ta dívka, kterou nechala s muži za sebou.
Žena se hodně vylekala, otočila se a najednou byla opět v kruhu těchto přízraků.
To přeci není možné, pomyslela si.
"Prosím, co jste zač, chci domů ....! " prosila je marně a v jejím tónu hlasu jste mohli slyšet bezradnost.
Mladá dívka najednou otevřela pusu a vycenila své dva bílé tesáky.
Právě se z lovu se vracel i Miron. Miron byl kdysi člověkem, ale to už je velmi, velmi dávno. Dnes je Vampýrem, chcete-li upírem, démonem v lidském těle s obrovskou chutí po krvi. Aby přežil zabíjí zvířata a také ty kvůli, kterým přišel o svůj život, své přátelé a vše co miloval. Mirona vede nenávist, žije ve stínu velkoměsta a zabíjí Neviditelný. Zabijí ty, které nevidíme, zabíjí upíry a vlkodlaky a jiné démonické bytosti.
Uviděl tři Neviditelný , okamžitě vytáhl z kabátu Hira shuriken - vrhací kříže a hvězdice. Hodil hvězdnici a kříž jednomu z Neviditelných přímo do obličeje. Upír se svalil rázem na zem a během malé chvilky rozpadl v černozelený prach páchnoucí krví a hnilobou.
Mladá a hladová upírka se otočila od své oběti, která chrčela s prokousnutým hrdlem na zemi. Miron blesku rychle vytáhnul Manriky - kovový řetěz, kterým obvázal upírku, která se vzpouzela. Miron zatáhl řetězem, které obvázal tělo hladové dívky, trhnul a upíří mladá dívka se rozpadla. Řetězem ještě stihnul švihnout třetího z Neviditelných. Ten se však pohotově otočil, chytl řetěz a vyhodil ho do vzduchu. Řetěz odletěl několik metrů daleko a do tiché noci udělal silný rachot. V dálce zaštěkal nějaký pes. Miron se rozeběhl a skočil na útočníka, chytl rychle jeho hlavu a držel ho v pevném sevření.
Neviditelný se začal smát, i když věděl že ho Miron zabije. Tyto přízraky noci už s lidmi neměli nic společného, neznali strach, neznali emoce a neměli žádné svědomí. Jejich život byl prázdný. Na živu je jen jejich tělo a jejich obrovská touha po krvi, která je drží na živu.
"Mirone, zabiješ mě, ale tvé utrpení bude žít dále!" zachroptěl Neviditelný a zemřel hned jak Miron prudce s hlavou škubl a zlomil upírovi vaz.
Miron se podíval kolem, už tu nikdo nebyl. Podíval se směrem k bezvládnému tělu raněné ženy.
Sklonil se k ženě a odhrnul jí vlasy. Viděl, že má prokousnuté hrdlo. Věděl, že ženě už moc času nezbývá. Miron vstal odhrnul svůj dlouhý plášť a rychle vzal zbraň, kterou pod ním ukrýval. Namířil se zbraní na hlavu ženy.
konec 1 části
Tento článek podléhá Autorskému zákonu. Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském
Doprovodný obrázek: Google.com / tvorba obalu vlastní tvorba
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu zakázáno
Napsala pro Vás Dariya Iczková, cesky-tarot@seznam.cz
Info: Je na každém z vás jak si vyloží můj článek, mé povídání. Své vlastní názory nikomu nevnucuji a nechávám na každém, aby si z toho vzal co sám potřebuje.
Zdroj: http://dariyaiczkova.pise.cz/37-kralovna-zlateho-pisku.html