Mechanická láska - 1 díl

21:08 , 28.říjen 3021

Do potemnělé Tokijské ulice, na kterou dopadalo světlo z pouličních lamp a světla z neonových reklamních tabulí, přijelo auto. Bylo málo po deváté večer, počasí bylo nevlídné a do toho hustě pršelo. Byl říjen a v Tokiu to nebylo neobvyklé počasí, dokonce spíše patřilo k těm lepším co za poslední dny Tokijští obyvatelé měli. Déšť svými kapkami bubnoval o střechy domů a dopadal na vylidněnou prázdnou ulici. Ulice byla uzavřená policejní páskou. V ulici stálo jen pár policejních vozů, které svými světly osvětlovali chodník ulice. Z auta vystoupil muž, ve věku padesáti let. Byl vysoký a urostlý v dlouhém černém kabátě. Jeho unavený výraz v obličeji nebyl příliš optimistický a už vůbec né vlídný, zamračil se a šel rázným krokem k policistovi, který na něho na druhé straně chodníku mával. Mezi tím ještě stačil od úst vyhodit párátko, které si ze zlozvyku vkládal mezi rty. V ulici naproti do jinak tiché ulice hlasitě sjela mříž, kterou majitel malého obchůdku s novinami právě stahoval a zamykal.

"Harolde, Harolde, konečně ... ! Už tady na tebe čekáme!" spustil dost netrpělivě policista Aikawa, který byl ve stejném věku. Goru Aikawa byl dobrým policistou a dobrým člověkem. Vždy rád pomohl, byl vždy po ruce. Byl to slušný a přátelský muž. Dodržující pevně pracovní morálku.

Harold byl padesátiletý policista žijící a pracující v Japonském Tokiu. Bydlel tu už od svých mladých let. Přestěhoval se do Japonska za svou ženou Aiko, s kterou se v Tokiu oženil a zplodil syna Mika. Žil tu rád, měl rád Japonsko. Od svých pětadvaceti let znal už Tokio velmi dobře a do Spojených států Amerických odkud pochází by se už vrátit nechtěl. Neudělal to ani, když se stala ta hrozná rodinná tragédie, která ho postihla.

Jeho žena Aiko trpěla schizofrenií, její psychický stav se po porodu jejich syna zhoršil. Měla silné deprese. Harold trávil mnoho času ve svém zaměstnání. Na rodinu neměl tolik času, kolik by asi chtěl. Jeho žena Aiko zabila jejich synka čtyřletého Mika, kterého utopila ve vaně. Poté vyskočila z okna jejich městského bytu v osmém patře. Harold začal pít, z práce však nikdy neodešel. Neznal nic jiného než být polda. Navíc jeho práce se nakonec stala i rodinou. Harold byl dobrý muž, zatrpklý, depresivní, ale byl to férový polda. Byl vyznamenaný, a měl za sebou hodně vyřešených případů. Měl však na svém účtu mnoho kázeňských přestupků, nechodil nikdy v čas a ignoroval zásady. Vždy si jel podle svého uvážení. A to i v rozporu s pravidly.

Harold nakoukl do policejní složky, kterou Aikawa držel v ruce a mával mu s ní před nosem. "Tak co tu máme, ...?" vzal si složku a projel si v rychlosti malé info co zatím policisté zjistili a sepsali. "Máme tu mrtvého muže. Jedná se o majitele podniku. Zatím se snažíme vyslechnout lidi, kteří by mohli něco blíže vědět. Je to těžké Harolde, jsou tam všude jen Mecha-lidi, a ... " pokračoval Aikawa a předal Haroldovi do rukou digitální složku. Aikawa věděl jak Harold nesnáší Mecha - lidi. Situace v Tokiu byla složitá. Po celém světě vládla opravdu antimechanická nálada. Lidé na celém světě se bouřili, ve městech byli často vidět demonstrace a byli i tací co odchytávali Mecha - lidi a zabíjeli je - ničili, úmyslně rozbíjeli. Buď rovnou na místě je utloukli v tom lepším případě a v tom horším odvezli Mechy sebou, a za městem si s nimi pohrávali, týrali, upalovali a jinak devastovali Harold se zamračil a na čele se mu vytvořilo pár vrásek. Společnost Mecha Empire po městech měla svoje robotické droidy, ale né všude se tomu dalo zabránit.

"Říkáš Mecha - lidi, jo ...!" zabručel Harold. Neměl rád tyhle uměle vytvořené mechanické lidi, umělé "lidi"

"Lidé nové generace" jak je ráda nazývala společnost Mecha Empire, která stála za výrobou těchto tvorů. Mecha-lidé byli lidé nové generace, vylepšený lidé, vypadali jako lidé, mluvili jako lidé, ale byli umělý. Byli to umělé vytvořené věci. Pouhá napodobenina lidské bytosti. Bytosti bez duše. Tyto věci však ovládali obrovský trh a to nejen v Japonsku, ale po celém světě. Mecha-lidé byli vyrobeni na pomoc lidem, zastávali různá povolání a pracovní činnosti. Pracovali na různých pozicích tak i různých místech, od dělníků, chův, tak i operátoři výroby, pracovali i dnes na vysokých postech, ve státní správě, školství, zdravotnictví, policie ... Pracovali tam, kde bylo potřeba. Lidé se naučili je využívat na všechno možné. Mecha-lidé tvořili už značnou populaci. Měli své zastánce, ale i odpůrce. Rodilo se ve světě čím dál méně lidí, ale robotů těch přibývalo. Mecha Empire už desátý rok vyráběla i Mecha - děti, dětské typy robotů - humanoidů. Prodej se zvýšil na velmi vysoká čísla. Bezdětné páry milovali Mecha - děti, byly úsporné, byly poslušné, nikdy neonemocněly. Nemuseli jim přenechávat po své smrti žádný majetek. Bezdětné rodiny byli nadšené.

Bylo však stále ještě mnoho lidí, kteří si s Mecha - lidmi nerozuměli, nebrali je za právoplatné žijící bytosti. Takových lidí, kteří Mecha nenáviděli bylo podstatně více. Báli se toho, že budou Mecha - lidmi nahrazeni. Někteří však své androidy měli rádi a brali je již jako právoplatné žijící bytosti.

Harold si všiml, že opodál vedle nich stál mladík. Stál v dešti a měl na sobě policejní uniformu. Mladík stál v uniformě tiše a nehnutě, kousek od policejního vozu. Za hlasem poručíka Millera se neotočil. "To je kdo?" ukázal očima na mladíka v dešti. Aikawa se zamračil , a popošel k Haroldovi. "To je Mecha, máš s nim prošetřit tento případ" oznámil trochu s obavami Aikawa.

Nikdo nebyl moc nadšený, že zde mají Mechu.

 Harold se podivil. Nadzdvihl rozcuchané obočí a zamračil se. Rozčílil se. To mu příliš dlouho netrvalo.

 "Jak jako se mnou prošetřit, já nebudu přeci dělat s Mechou...! " zařval vztekle Harold a vyděšeně se podíval na mladíka, který tam stál a stále nic neříkal.

Goru Aikawa poplácal chápavě Harolda po rameni " to přišlo ze shora, víc ti pak řekne kapitán na stanici" řekl a zatím odešel k ostatním policistům.

Harold zůstal sám a vedle něho stála ta věc. Stál tam Mecha - člověk. Mecha - lidé vypadali opravdu skutečně a na první pohled byste měli problém je rozpoznat od lidí. Byl to technický zázrak. Lidé nové generace byli neskutečně dokonalou replikou člověka samotného. Harold vzdychl a s naštvaným a opravdu nepřátelským krokem šel k androidovi. Mecha - člověk se podíval na Harolda jakoby nic. Bez emocí.

"Takže ty jsi Mecha?" optal se Harold naštvaně a dost nejistě. "Ano, jsem Conan Tamaki, jsem Mecha - člověk ze společnosti Mecha Empire. Jsem tu abych vám asistoval u tohoto policejního případu , ... " začal vysvětlovat android. I jeho hlas byl tak lidský.

Harold se zamračil, prohlížel si toho hubeňoučkého, útlého mladého hocha před sebou. Mecha - člověk vypadal velmi křehce a jemně. Nevypadal jako něco složeného z neuronových vlákem, kovu a plastu a nahraného softwaru.

"Conan říkáš jo?" řekl s nádechem výsměchu a začal se smát na účet Mecha před sebou. Harold popošel a Mechu si kolem dokola prohlédl. Vypadal velmi dobře. Starší typy Mecha - lidí vypadali také dobře, ale jejich oční kontakt často vykazoval něco, co je prozradilo od lidí. Tento Mecha i mrkal a rozšířila se mu zornička. Jeho oči byli citlivé na světlo i tmu. Jeho tělo dobře rozpoznalo žár i chlad.

"Není náhodou Conan, bojovník, Barbar Conan" zasmál se, když před sebou viděl takového mlíčňáka. Takové mládě. Kluka co mu ještě ani vousy pořádně nerostli. Conan vzhledově připomínal spíše odrostlého pubescenta. Dítě už nebyl, a na dospělého zdaleka nevypadal.

Conan tiše polkl, znal literaturu. Veškerou literaturu a věděl , že Conan je mýtická postava fantasy příběhů románů od Roberta. E. Howard. Věděl kam tím poručík Adam Miller nazývaný všemi Harold míří. Co tím naznačuje. Postava Mecha mladíka rozhodně žádného bojovníka nepředstavovala. Přišlo to úsměvné.

"No nic, tak aby bylo jasno Conane, ty počkáš tady!" řekl neoblomně Harold, nehodlal vstupovat na místo případu s Mecha - člověkem za zády. Nehodlal spolupracovat se strojem vůbec. Harold byl zvyknutý pracovat sám a bez asistence. Představa, že by měl spolupracovat s Mechou byla pro něho samotného dost nepředstavitelná. Na druhou stranu s Haroldem také nikdo pracovat nechtěl. Nejen, že nedodržoval pravidla a často jednal pouze podle svého uvážení, tak byl jednoduše protivný a né moc společenský. Harold byl samotář a dával to každému dostatečně znát.

"To v žádném případě!" poznamenal dost pohotově Conan a byl rozhodnutý následovat poručíka k případu.

Harold se otočil, měl chuť tu plechovku rovnou na místě zmačkat.

"Tak hele, ty ... Jestli chceš zůstat celej v jednom kuse, tak mně přestaň hodně rychle srát! Řekl jsem jasně , zůstaneš tady!" řekl důrazně Harold a držel vztyčený ukazováček, kterým mířil na Conana.

Nehodlal to opakovat či vysvětlovat tomu stroji co stál v jeho bezprostřední blízkosti.

"Mám své instrukce, mám svůj úkol!" oponoval okamžitě Conan. Byl to hned na první pohled pěkně umíněný stroj.

"Já ti na ty tvoje instrukce z vysoka , víš co, ... !" zahromoval Harold dost naštvaně a nechal robota stát venku v dešti.

Harold vystoupal dva malé schůdky před sebou a šel ke dveřím erotického nočního klubu Yorokobi, kde se stala vražda. (Yorokobi je název erotického klubu, v japonštině Yorokobi znamená Potěšení )

 V tomto klubu bylo možné mít sex pouze z Mecha - člověkem. Zákazníci si mohli vybírat z mnoha Mecha-lidí, které si na noc mohli pro svá potěšení a touhy zakoupit.

 Android popoběhl za poručíkem. Harold se podíval, hned za ním stál ten drzý Mecha mladík.

 Harold zavrtěl hlavou a dal otráveně oči v sloup. Nehodlal ho už řešit. Doufal, že tato noc bude s tím strojem první a poslední.

"Nemluv, na nic nešahej a drž se mi z cesty, jasný !" rozkázal Harold své instrukce a doufal, že ho aspoň teď stroj uposlechne.

"Jasný" byla rychlá a přímočará odpověď robota. Harolda to překvapilo. Konečně odpověď, kterou by od stroje vyžadoval.

Harold si ho ještě jednou pro jistotu změřil pohledem a očima dal souhlas, že tedy Conan s ním může jít. Harold vstoupil do klubu a hned ho upoutali polonazí Mecha - lidé , kteří stáli v průhledných výlohách jak figuríny. Ženy a muži různých ras, barev pleti. Běloši, černoši, asiati. Dokonalost sama. Krásné postavy, bez chyb. Stáli tam na prodej pro rozkoš lidí. Pro večerní zábavu a sexuální potěšení mužů, ale i žen. Tyto podniky s Mecha - společníky nenavštěvovali pouze muži středního věku, osamělý a rozvedený. Velkou návštěvnost patřila právě ženám.

 "To mě poser, ty vole!" řekl si Harold pro sebe, když viděl samé Mecha - lidi, jak jsou ve spodním prádle značky Mecha - Empire a lákají je svými vnadivými pohyby. Někteří z nich tančili i u tyče a vlnili se tělem do zvuků a rytmu příjemné hudby, která tam celou dobu hrála.

Harold uviděl uvnitř mladého důstojníka Kioshi Namato. Kioshi Namato byl mladý důstojník, který na jejich okrsku pracoval první dva roky. Nedávno se stal otcem synka Kya. Namato byl velmi oddaným mladým policistou, byl ve své práci zodpovědný. Byl zcela bezproblémový a přátelský. Harold ho měl moc rád. Kioshi skrytě obdivoval práci starších a zkušených kolegů. Sám toužil jednou takový být.

 Harold pozdravil přátelsky Namatu.

 "Je mrtvej v zákaznickém pokoji Rozkoše , je tam i Sasaki" oznámil Namato.

 Toru Sasaki byl detektivem z jejich oddělení. Byl nepříjemný, arogantní, jeho chování bylo vždy povýšené. Z Haroldem se rádi neměli. Sasaki ho stále považoval za Gaidžina - cizince. Sasaki však neměl rád nikoho, ani lidi, ani Mecha. Jen sám sebe. Měl však velmi vlivnou rodinu a proto ho kapitán Hiro Fujita na své stanici trpěl. Byla to jistá slušnost spíše k jeho rodičům a respekt se v japonsku dodržoval vždy. Jen mladí, ty už o respektu měli velmi vzdálené představy.

 Harold se zamračil, podrbal se na svých šedých vlasech, které mu lehce spadaly do očí.

 "Tohle je opravdu skvělý večer, mrtvola v erotickém klubu, za prdelí mám tuhle plechovku" ... ukázal na Conana, který stál v jeho těsné blízkosti. " A ještě tu je Sasaki, ten pitomec!" .... vztekal se Harold a vešel do klientské místnosti rozkoše.

Sasaki se podíval a uviděl poručíka Adama Millera /Harolda po boku s mladíkem v policejní uniformě s nášivkou společnosti Mecha Empire. Sasaki si toho hned všiml a trochu se podivil, že je zde Mecha.

 "Áááá, koho to tu máme, poručíka Millera." řekl arogantně a pohlédl na androidího mladíka.

"A ty si co?" šťouchl prstem do ramene robota. Ten se ani nepohnul, jen sledoval dění kolem sebe.

"Jsem mecha - člověk společnosti Mecha Empire , byl jsem přidělen pro policejní vyšetřování k poručíku Millerovi" oznámil slušně a věcně mladík.

"Harold má za parťáka plastikového vořecha" přecedil přes zuby nepříjemný Sasaki. A sarkasticky se ušklíbl.

 Harold dělal, že neslyší.

 Sasaki se podíval na vysokého Harodla, ten se skřiplavě pousmál a řekl

 "Když ti to nebude vadit, máme tu práci, ... " řekl Harold a přál si, aby Sasaki co nejdříve z místa činu odešel.

 "Si poslušte, beztak je to nějakej úchyl, co šoustal tyhle mechanické krámy" a podíval se povýšeně na Conana. 

"Smrdí to tu chlastem" hodil ironický úsměv na poručíka Millera a odešel. Mezi tím ještě stihl povýšeně praštit ramenem do stojícího robota Conana a odešel z pokoje Rozkoše.

Pravdou bylo, že poručík Miller měl opravdu problémy s pitím. Rád si dával svojí becherovku a pivo. Věděl sice , že bolest v srdci, která ho už léta doprovázela jako černý stín, se přepít nedá. Přesto tu sklenku - dvě si dal.Věděli to i ostatní ze stanice. Kapitán nad Haroldem držel ochranou ruku, ale otázkou bylo, kdy jí pustí.

"Tak se podíváme co tu máme" řekl Harold a pohlédl na mrtvé tělo muže na posteli.

 Kyoshi Namata projížděl elektronický spis a nechal Harolda, aby prošetřil místnost.

"Jmenoval se Katsu Macudo, 45 let, majitel tohoto podniku, ..." oznámil Kioshi Namato a četl záznam ze spisu."Hm, tak toho máme fakt hodně" zamručel Harold a poklekl k mrtvému muži na postel.

Conan přešel z druhé strany postele a analyzoval mrtvé tělo. Každý Mecha - člověk , mohl udělat své analýzy okamžitě. V očích se nacházel paměťový palác, který sloužil jako jedna velká databanka, připojená neustále ke všem zdrojům a připojením veškerých informací.

"Oběť byla škrcena , ... " řekl po chvilce Conan, aniž by musel ohmatat tělo.

Harold se podíval, všiml si toho hned, když vešli a to nebyl robot. Podlitiny na hrdle se nedali přehlédnout.

"To vidím také" prozkoumával dál tělo.

"Jenže byl uškrcen až po smrti" dodal náhle ještě Conan, když dodělal celou analýzu.

"Jak po smrti?" nechápal Harold

Conan si prohlížel pokoj Rozkoše

"Dostal zástavu srdce ještě dřív než byl uškrcen, ten vrah ho škrtil už na samém pokraji smrti, v podstatě škrtil mrtvolu. Možná chtěl mít jistotu, že opravdu zemře. Macudo zemřel na zástavu srdce a z analýzy to vypadá, že ho někdo předávkoval nějakým kortikoidním léčivem."

 "Mám to, ... !" zvolal Mecha policista a sebral z pod postele inhalatór pro lidi trpící astmatem.

 Harold to vzal svou rukou v rukavicích a dal to do sáčku.

 "Tak to bysme měli, pokud se to prokáže na pitvě, tak aspoň víme jak zemřel, ale nevíme proč, a nevíme, kdo ho zabil" řekl Harold

 Conan si zatím prohlížel mrtvolu dál.

 "Ty Kioshi" řekl Harold k mladému důstojníkovi Namatovi a podal mu sáček z inhalátorem

 "Myslíš si, že si ještě před smrtí užil" a podíval se na mrtvolu muže.

  Harold tím myslel, zda si užil radovánek s Mechou.

 "To nevím, to zjistíme z pitvy" řekl nejistě ...

 "Ty hele Kioshi, a to jako tady ty roboti jsou fakt na sex? " optal se potichu důstojníka

 Důstojník se pousmál ..."Ano to určitě jsou, dnes je to poručíku zcela běžné, každý druhý takovýhle podnik má Mecha - lidi, který dělají rozkoš lidem. Je to dobrý byznys. Živé lidi, tanečnice a společnice by musel platit, takhle zakoupí Mecha - lidi a má vystaráno, navíc nulová nakažlivost pohlavních nemocí" řekl informativně a skoro až zkušeně Kioshi

 "Počkej a to mi chceš, říct, že tyhle krámy jako mají pohlaví?" zarazil se Harold.

 Kioshi se usmál " Jo poručíku, nové stroje už mají plnou výbavu se vším, ale před 15 lety si jeden můj známej takhle objednal domů Mecha ženu na uspokojení a když se šlo na věc, zjistil, že to nemá kam šoupnout"

Harold se zasmál, když si to představil a nechápavě zavrtěl hlavou. Harold zatím všechno zapsal do elektronického spisu. Předal to policistovi Goru Aikawovi, který na něj čekal venku u baru.

 "Máš něco?" optal se Harold a předal mu svůj elektronický spis

 "Tohle bude Harolde asi na dlouho, nechali jsme to tu všechno uzavřít a zítra budeme muset začít s výslechem. V té době se tu nacházeli jak zákazníci tak Mecha.

 "A co kamerový záznam, mají tu snad kamery né?" rozhlížel se Harold

 "To jo, to jo, ale né v pokojích Rozkoše" uculoval se Aikawa.

 "Hm, hm .." zamručel Harold a fouknul si do svých vlasů

"Nechte to tu zavřít, projeďte veškeré záznamy z kamer, prostě cokoliv co by nám mohlo pomoci. " naléhal nervózně Harold a uviděl Conana jak si prohlíží Mecha tanečnici, které dělala své taneční kreace u tyče a usmívala se .

Krásná dlouhovlasá brunetka si prohlížela před sebou Conana a letmo očima ho sváděla. Conan byl v rozpacích, přemýšlel, zda to má v programu a nebo opravdu ten úsměv patřil jemu.

"Kurva Conane, na tohle tady nejsi!" pokáral mladičkého androida, když viděl jak se zaujetím pohlíží na Mecha ženu před sebou.

"Promiňte poručíku" zarazil se Mecha mladík a šel poslušně za poručíkem.

 Konec 1 části